Funkcionalisté proto tvrdili, že tradiční město je přežilé a je nutné plánovat města nová, kde budou jednotlivé funkce (bydlení, výroba, zábava) důsledně segregovány. Pro bydlení jsou pak vhodné budovy vícepatrové s malou zastavěnou plochou a velkými rozestupy, které zajistí důsledné proslunění bytů, prostor mezi domy je koncipován jako volná „krajina“ společná všem. 

Zlepšení hygienických podmínek je bezpochyby pozitivní, co je ale obecně vnímáno negativně je právě unifikovanost a anonymita veřejných prostranství. Škála typů prostranství veřejné (ulice, náměstí, parky) – poloveřejné (otevřené vnitrobloky) – polosoukromé (menší části vnitrobloků a předzahrádky společné pro skupinu obyvatel) – soukromé (byty, terasy), která funguje v tradičním městě je v prostoru sídliště redukována na veřejné (celý venkovní prostor sídliště) – soukromé, což právě vede ke vzniku prostranství, která jsou anonymní a neatraktivní. Základním kamenem návrhu revitalizace sídliště Vajgar je tedy důsledná hierarchizace jednotlivých prostranství, jejich plošné definování a pojmenování. Přitom ale stále musí být zachovány kvality sídliště, které plynou především z jeho otevřenosti a velkorysosti veřejných prostranství. Sídliště musí zůstat vzdušné, světlé a přehledné. 

Pro potřeby práce s prostorem sídliště jsme definovali několik typologických druhů veřejných prostranství, které určují způsob další, podrobnější, práce s územím: 

A. Páteřní veřejná prostranství. Tvoří základní kompozici celé lokality, jedná se o páteřní prvky struktury sídla. Jsou dále dělena na: 1) Lineární – základní rozvojové osy, základ sítí obslužných komunikací. Vymezují sídlištní „superbloky“ definované v analytické části. V současném stavu pouze dopravního charakteru, cílem je změna na městské bulváry se širokými chodníky a cyklostezkami / cyklopruhy, alejemi, městským mobiliářem, retenčními plochami. Přehledné široké ulice bez zbytečných bariér. Velké měřítko – reprezentativní otevřené prostory. 2) Centrální – prostranství významu celé lokality. Velké, otevřené a přehledné prostory. Minimalizace bariér, velké měřítko, velkorysé plochy s malým členěním. 3) Přírodní – větší přírodní plochy, centrální velké parky, louka, les, apod. Lokální veřejná prostranství: 1) Lokální centra – centrální plochy místního významu, menší prostranství doplněná hřišti apod. Je možné dílčí členění a vytváření prostor středního měřítka. Bez zbytečných bariér. 2) Volný prostor sídliště – Prostory bez specifické náplně, tvořené převážné volnými travnatými plochami s vysokou zelení. Tvoří velkou část sídliště a jsou důležité pro zachování vzdušného a otevřeného charakteru, který je hlavní kvalitou funkcionalistického pojetí sídliště – mimo jiné vytváří dostatečné odstupy budov k zajištění kvalitních hygienických podmínek. 

B. Poloveřejná. Sídlištní “vnitroblok” -Prostranství náležející k domu nebo skupině domů, které je částečně odděleno a vymezeno „měkkými“ bariérami, tzn. terénní modelace, nízká zeleň apod, bez použití plotů a zdí. Přestože je veřejně přístupné, částečným oddělením dochází k vytvoření klidného místa, které je dobře přístupné přímo ze vchodů přilehlých domů a je tak užíváno primárně právě lidmi z těchto domů. 

C. Předzahrádky a předprostory. Malé prostory převážně u vstupů do domů, kde je obyvatelům dána možnost se seberealizovat. Zahrádky jednotného charakteru, typizovaný modulární květináč, který si lidé mohou nechat osadit na přesně určená místa.