Stávající trasa ulic Libušská a V Lužích příčnými osami spojující sídliště a areál tržnice Sapa definují trojúhelníkový tvar nového násměstí. To je řešeno především jako hlavní dopravní uzel a centrum místních služeb. Do středu sídliště, ke klubu Junior je navrženo lokální centrum sídliště. Prostor současného centra je naopak vyplněn hmotou nového bloku domů. Spolu s dalšími dostavbami zde vznikne několik krátkých ulic s obchody a službami, které podpoří intenzitu života na hlavním náměstí. Díky tomu vznikne kontrastní přechod mezi náměstím a otevřeným prostranstvím sídliště. S přímou návazností na lokální centrum je definován centrální park, který navazuje na Modřanskou rokli. Další výraznější parkovou plochou je prostor mezi bloky B207 a B212. Stavební bloky jsou vymezeny tak, aby logicky určily hranici mezi veřejným a poloveřejným / polosoukromým prostorem. U některých domů již tento princip částečně funguje ve formě předzahrádek. Tak vzniká hlavní osa veřejných prostranství v zastavěné části řešeného území.

Krajinné rozhraní je rozlohou největší část řešeného území. Ze severojižního směru je definováno sídelní strukturou a osa východozápadní volně pokračuje do otevřené krajiny. Tímto je také nastaven jeho charakter, jež je takto především přirozenou hranicí mezi teoretickým městem a venkovem, a zároveň harmonickou přírodní vsuvkou v silně osídlené krajině hlavního města.
Krajinné rozhraní jako kompoziční prvek hraje z celoměstského pohledu velmi významnou roli. Jedná se o prvek uvažovaný jak v Metropolitním plánu a budoucím Územním plánu hlavního města Prahy, tak také v Zásadách územního rozvoje hlavního města Prahy. Řešené území je součástí zeleného prstence bezprostředně na sebe navazujících ploch krajinné a městské zeleně obepínajícího město kolem dokola. V ideálním případě by měl být prstenec zcela nepřerušený. Krajinné rozhraní je proto v této územní studii vnímáno jako nedotknutelný pás zelených ploch s přísně vymezenými hranicemi.

Součástí hlavní myšlenky řešení krajinného rozhraní je udržení krajinného rázu daného místa a různost jednotlivých lokalit kolem Prahy. V tomto případě se také jedná o podpoření podstaty zřízení přírodního parku Modřanské rokle – Cholupice, která vyzdvihuje především typický ráz leso-zemědělské krajiny oblasti. Vnímáno tedy jako prvek průběžný a různorodý, je snahou navrhnout koncepci řešeného území krajinného rozhraní jako průnik několika odlišných krajinných typů. Z východu se jedná o plošnou krajinu polí, ze západu je místo ovlivněno chráněným přírodním prostředím krajiny lesní, oproti tomu se tlačí severojižní osa živoucího městského organismu. V první řadě byl umožněn a ostře vymezen tok mezi starou a novou částí Písnice ve stávající stopě v podobě rozšířené o všechny druhy běžné městské dopravy. Na zbývající ploše se nabízí vytvoření krajinářského prostoru ekologického agrárního krajinného parku. Jedná se o rozsáhlý obytný krajinný prostor tvořený mozaikou zemědělsky využívaných a přírodních míst protkaný funkční cestní sítí a menšími parkovými plochami. Území musí být dobře propustné pro pěší nebo cyklistickou dopravu, ale zároveň nesmí být narušován každodenní chod krajiny z hlediska jejího zemědělského využívání a přirozeného života živočichů či rostlin. Rekreační funkce je funkcí druhotnou.

Pro tyto účely návrh předpokládá upravení trasy stávajícího ÚSES do výhodnější polohy, kde je biokoridor usazen přibližně ve středu zeleného prstence mezi oddělovanými částmi obce. Mozaika krajiny je následně doplněna středně velkými a menšími plochami polí rozdělenými větrolamy. Takto vzniklou leso-zemědělskou strukturou je vedena cestní síť s připojenými parkovými plochami. Ze severozápadu na jihovýchod prochází páteřní trasa. Uživatelé jsou neustále v kontaktu s přírodním prostředím a povětšinou přes užitkové krajinné plochy vidí nedalekou zástavbu. Hlavní plocha biokoridoru přitom zůstává provozem nedotčená, což maximalizuje jak prožitek rekreační, tak ekologickou funkci krajiny. Na páteřní trasu navazují drobnější cesty, které využívají ploch nově budovaných větrolamů mezi poli nebo stávající cestní sítě nezpevněných pěšin vedoucích lady, loukami či lesem. Parkové plochy jsou rozprostřeny podél této cestní sítě vždy v blízkosti potenciálního zdroje návštěvníků nebo naopak vzdáleněji od zástavby v místech s vyšším krajinným potenciálem. Celkově je zde navrženo 5 parků. 

Větší parky nabízí možnosti sportovního využití, výstavby menších turistických atrakcí, jako je rozhledna nebo umístění aktivních parkových her v podobě, posezení u občerstvení nebo vyžití dětí na dětském hřiští. Začátek, střed a konec páteřní trasy je pak zatraktivněn malými parkovými plochami. Jedná se spíše o parčíky s doplňkovou funkcí, jak je grilování v přírodě, piknik, nenáročné venkovní společenské hry či pozorování divoké zvěře a ptáků. Samotná pátešní trasa a drobnější cesty poli nabízí možnost liniových parkových aktivit, jako je bruslení na in-line dráze, rekreační cyklistika, procházky či místa pro venčení psů. Okolí tras je doplněno parkovým sezením či veřejnými ovocnými sady.