Město v krajině
Tato část konceptu se věnuje především prostupnosti a snadné dosažitelnosti parku pro celé město a jeho obyvatele. Vzhledem k blízkosti parku k hlavnímu náměstí je součástí toho záměru také zapojit ho více do veřejného života, jakožto součást městských veřejných prostor. Z toho pohledu je tedy klíčová nová infrastruktura. Parkování po obvodu parku zpřístupní park lidem z vedlejších obcí, dobré a pevné cesty vedoucí srz celý park dovedou každého návštěvníka tou nejsnazší trasou k cíly nebo jednoduše umožní libovolně dlouhou procházku a provedení turistické značky parkem přitáhne nové návštěvníky. Z důvodu historické i praktické stránky jsou cesty navrženy z kamene, a tak, vnímány jako nové městské chodníky, symbolicky vpustí ono “město do krajiny”.

Park ve městě
Druhá část konceptu se zabývá vhodným aktivováním nevyužitých parkových prostorů odpovídající programovou náplní. Jakožto správný městský park musí nabízet i park za muzeem řadu aktivit k zábavě či odpočinku. Ve snaze co nejvíce využít přirozený potenciál místa a zároveň podpořit městskou aktivitu vznikl v terénu usazený přirodní amfiteátr, z vody se tyčící vodní altán, mezi stromy u vody je příjemné zákoutí s ohništěm, v prudkém svahu vyhlídka mezi stromy a u vstupu do parku je navržena jednoduchá stavba parkového bistra a zázemí s toaletami. Další prvky pro návštěvníky jsou například piknikové místo, alchymistova zahrádka za muzeem odkazující na pobyt Magistra Kellyho v domě Mince nebo dřevěná terasa s houpačkami. Především veřejný život totiž obydlí krajinu natolik, aby se stala městskou a vytvoří z ní onen “park ve městě”.

Krajina v parku
Třetí součást konceptu dává odpoveď na otázku o místě a jedinečnosti. Úvahami se vrací zpět k původu místa a vkládá do parku unikátní otisk genia loci. Vnitřní prostor parku je historickým pohrobkem původních měšťanských zahrad, část parku s rybníkem navazující přímo na muzeum, byla dokonce zahradou panskou. Zajímavým fenoménem parku je přítomnost štoly vedoucí 80m pod povrchem a tedy také jílovské zlato, které v okolních kopcích stále dřímá. Umělecké, architektonické nebo krajinářské ztvárnění těchto jedinečných reálií znamená vykreslit jílovskou krajinu. Tak se tedy otiskne “krajina do parku” v podobě linií travin ukazující směr vedení štoly, skupiny ovocných stromů připomínající zadní části zahrad domů, které jsou obráceny čelem do náměstí a zády do parku a jako jiskřivá třešnička na dortu ozdobí park lehoučké zlaté lavičky, připomínající slávu jílovských středověkých dolů, které daly vzniknout královskému zlatohornímu městu a jeho současné podobě.

Praktickým základem obnovy parku je stabilizace vegetace (pěstební zásahy, kácení) a výsadba nové generace. Park za muzeem je poměrně jedinečný svou velkou rozlohou a také množstvím vzrostlých domácích i cizokrajných dřevin. Tuto vegetaci je tedy třeba ozdravit a doplnit mladými jedinci, aby byl podpořen také její budoucí rozvoj. V lesících je pak možné vytvořit nový půdní pokryv ze stínomilných bylin, které barevně oživý prostor parku. Vybudováním provozní i technické infrastruktury se zpřístupní dnes nevyužité části parku, které je možné dále zaplňovat aktivitami a vybavovat mobiliářem. V neposlední řadě je pak třeba doplnit park dobře navrženým veřejným osvětlením tak, aby se zvýšila přehlednost parku i v nočních hodinách. V budoucnu bude velmi důležité řešit vodní režim jak dešťových tak povrchových vod, ať už například volbou správných materiálů pro zpevněné plochy, tak dílčími vodohospodářskými zásahy v podobě vsakovacích ploch.

Všechna tato opatření vytvoří z parku za muzeem příjemný a vyzrálý veřejný prostor, který bude vhodný pro všemožné příležitosti a události. Zároveň si zachová jedinečný ráz ve kterém se setkává krajina i město na jediném místě.