Obecní zahrada bude také rozšířením prostorů kulturního domu a obecního úřadu a pro oba tyto druhy setkávání lidí je nejklasičtějším motivem stůl. Velký venkovní stůl je tedy hlavním prvkem a ztělesněním konceptu setkávání. Stůl je symbolem ochoty domluvit se, sejít se, veselit se a být v jednotě. Řešený pozemek zahrady je rozdělen do třech funkčních částí. První část je volně otevřená a slouží především pro sezónní akce a je zde také prostor pro občasné parkování. Samotná zahrada začíná za bránou na konci vstupní rampy a má tvar nepravidelného tvaru „T“. V horní části přiléhá přímo ke vchodům do kulturního domu a obecního úřadu, v dolní části se vine podél celé hranice pozemku. Zahrada je rozprostřená ve dvou výškových úrovních oddělených kamenným

schodištěm. V horní úrovni zahrady jsou přístupové trasy a dětský koutek s mobilními herními prvky a hračkami. Ke koutku ještě přiléhá kopeček na válení sudů, který je měkce napojen na kamenné schodiště. Spodní úroveň zahrady je věnována vzdělávací a okrasné funkci. Zde se na pocitovém těžišti zahrady nachází obecní stůl. Obklopen je dvěma kruhovými záhony, stromy s kmenovými trelážemi a kamennými zídkami popnutými psím vínem. V nejnižší části je demontovatelná galerie, mateční záhony s „babičkovskými“ trvalkami, vedlejší vstup do zahrady a vyhlídka s houpačkou. Záda celé zahradě tvoří mřížová treláž na ze-

lené popínavky. Treláž má tvar siluety vesnice se sedlovými střechami v různých výškách a má za úkol zmalebnit a sjednotit linii zdí a plotů sousedních pozemků a dodat obecní zahradě více vesnické nálady. Třetí část pozemku je vyhrazena pro technické služby. Jedná se o plotem oddělený vydlážděný dvůr se dvěma dřevinami. Zde by měla parkovat mechanizace technických služeb či probíhat jiné činnosti související s technickou správou obce. Obecní zahrada by z hlediska provozu měla sloužit technickým službám spíše výjimečně, hlavní provoz by měl probíhat přes stodolu ústící do vedlejší ulice.